Projekt zabývající se tématem psychické odolnosti dospívajících v Pardubicích a okolí. Hledáme způsoby, jak docílit toho, aby se posilování odolnosti stalo přirozenou součástí každodenního života.
Dospívající se dnes pohybují v prostředí, které na ně klade stále vyšší nároky. Zároveň se zužuje prostor, kde mohou být jednoduše sami sebou, chybovat a zkoušet nové věci. Data ukazují, že potíže s duševním zdravím jsou u mladých lidí rozšířenější, než si většina dospělých připouští. A odborná péče tam, kde je potřeba, zůstává pro mnoho z nich nedostupná.
Zároveň víme, že psychická odolnost není vlastnost, kterou člověk buď má, nebo nemá. Rozvíjí se ve vztazích, v prostředí, ve zkušenostech, které dávají smysl. Nestačí ale posilovat jedince, aby „to vydržel". Klíčové je utvářet prostředí, které odolnost umožňuje a podporuje, ve škole, v rodině, tam, kde dospívající tráví volný čas, v komunitě.
Existuje řada přístupů, programů a lidí, kteří s dospívajícími pracují. Chybí ale sdílené porozumění tomu, jak se jednotlivé části tohoto systému propojují a kde se stává, že podpora k těm, kdo ji potřebují, prostě nedorazí.
Zajímá nás tahle otázka: jak přispět k tomu, aby se posilování psychické odolnosti stalo přirozenou součástí každodenního života dospívajících ve škole, ve volném čase, ve skupině kamarádů?
Nehledáme program, který dospívající „vyléčí" nebo „zocelí". Hledáme místa, vztahy a podmínky, ve kterých mohou růst, a lidi, kteří jim v tom mohou být oporou.
Naším cílem je dospívající, který říká: „Vím, jak se popasovat se složitými situacemi a těžkostmi."
Pracujeme metodou systemic design (systémový design) a human-centered design (design zaměřený na člověka). To znamená, že než cokoli navrhneme, chceme skutečně porozumět tomu, jak dospívající svůj život prožívají. Co jim pomáhá. Co jim brání. A proč nevyužívají věci, které pro ně existují?
Začínáme tím, že se snažíme porozumět systému: kdo v něm působí, jaké má každý aktér možnosti a omezení, kde se jejich cesty potkávají – a kde ne.
Máme za sebou vizi žádoucí budoucnosti a teď hledáme, jakými kroky se k ní můžeme přiblížit.
Tady najdete klíčové etapy projektu a to, co z nich vzešlo.
Identifikovali jsme klíčové hráče systému podpory dospívajících v Pardubicích a okolí – kdo jsou, jakou roli hrají a jak jsou vzájemně propojeni. Analyzovali jsme situaci dospívajících a podmínky, ve kterých systém funguje – trendy, bariéry, dostupné zdroje i mezery v podpoře.
Společně se zástupci klíčových aktérů systému jsme zkoumali, jak vnímají svou roli a svůj vliv na téma psychické odolnosti dospívajících.
Zápis z úvodního kulatého stoluMapa ukázala charakteristické rozložení: velká část aktérů v přímém kontaktu s dospívajícími se nachází v oblasti vysoké znalosti potřeb, ale nízké moci systém měnit. Naše zjištění naznačují, že pardubický systém má silné základy (odbornost, vztahy) a jeho největší potenciál růstu leží v lepším propojení již existujících prvků a v posunu těžiště pozornosti směrem k posílení budování odolnosti v přirozeném každodenním prostředí dospívajících.
Čtrnáct rozhovorů s profesionály z volnočasových organizací o tom, kde a jak se u dospívajících rodí odolnost.
Zpráva z rozhovorů – volnočasová sféraZ rozhovorů se opakovaně vynořovalo několik témat: třeba to, že role důvěryhodného dospělého mimo rodinu a školu, tedy někoho, s kým se dospívající můžou bezpečně otevřít, je v systému péče o dospívající zásadní, ale přehlížená. A že volnočasoví profesionálové používají celou paletu nástrojů, díky kterým rozvíjejí odolnost a růstové nastavení mysli dospívajících, i když to často dělají spíš intuitivně než vědomě.
Hloubkové rozhovory napříč rolemi ve školách o zkušenostech a potřebách dospívajících i dospělých.
Zpráva z rozhovorů – školstvíUkazuje se, že důležitou roli hraje velikost školy: menší školy dokážou cíleně budovat prostředí, kde se žáci i pedagogové navzájem znají. Na velkých školách může převládnout anonymita, která vztahy ztěžuje. A právě bezpečné vztahy jsou pro posilování odolnosti nutnou podmínkou. I proto psychické obtíže žáků zůstávají často skryté: ve školním prostředí bývá odolnost snadno zaměněna za výkon a žáci se naučí problémy spíš maskovat než řešit.
Skupinový rozhovor s těmi, kdo podporují děti a dospívající (ale i dospělé) ve školách.
Zápis z fokusní skupiny se školními psycholožkamiZjistili jsme, že školní psychologové jako „osamocení odborníci“ se pohybují více v krizových situacích než v preventivním budování psychické odolnosti. Měli jsme možnost dozvědět se další detaily o tom, jak systém funguje.
Propojení dat do systémové mapy, formulace klíčových zjištění a zúžení na prioritní výzvy, na kterých budeme stavět řešení.
Klíčová zjištění z mapování Syntéza dat z mapování: Souhrn a rozcestníkZ terénních dat a stovek odborných studií jsme poskládali systémovou mapu - od proměnných a jejich vzájemných vazeb přes zpětnovazební smyčky až po pákové body, tedy místa, kde malý zásah dokáže pohnout celkem. Vyplynula z ní jedna hlavní věta: Pardubicko netrpí nedostatkem odbornosti, ale krizí propojení a kapacity - dobrá práce se tu už dělá, jen v izolovaných ostrovech.
Zvolili jsme prioritní výzvu, na kterou budeme hledat řešení. Pracujeme s daty z mapování a podle modelu COM-B popisujeme, co dospělým v přijetí jejich role pomáhá a co jim v něm brání - jejich schopnosti, příležitosti i motivaci.
Výzva A: „Je to i moje věc“Jak bychom mohli docílit toho, aby dospělí v každodenní blízkosti dospívajících (od učitelů a trenérů po pracovníky v přímé péči) přijali podporu duševní odolnosti jako přirozenou součást své role?
Na fokusní skupině, při prohlídkách prostor, ve vzájemném stínování a v sebereflexích podle modelu 7C jsme zkoumali, jak se v přímé péči odolnost dospívajících buduje a co pracovníkům v této roli pomáhá nebo brání.
Zpráva z mapovací fáze: Sociální službyVšechny čtyři formy mapování dospěly ke stejnému obrazu. Pracovníci v sociálních službách berou podporu odolnosti jako samozřejmou součást své práce a dělají pro ni mnohem víc, než sami pojmenovávají. Typická je pro ně záměrná zdrženlivost: nechávají klienty věci zkoušet sami a pomoc nabízejí až ve chvíli, kdy je opravdu potřeba. Stínování ukázalo, že tohle řemeslo se popsat dá, jakmile ho pozoruje někdo druhý. Další cesta proto nevede přes návody, ale přes příležitosti, kde se dobrá praxe zpozoruje, pojmenuje a předá dál. Součástí zprávy je i katalog konkrétních postupů z praxe.
Vedli jsme šest individuálních i skupinových rozhovorů s jedenácti dospívajícími. Ptali jsme se, které dospělé ve svém okolí zažívají jako oporu a kteří jim naopak ubírají sílu, kde se jejich pohled shoduje s tím, co o nich říkají dospělí, a jak vnímají Pardubice.
Zpráva z mapovací fáze: DospívajícíDospívající popisují dobrého dospělého nápadně shodně. Je u něj jasné, že vede a věci rozumí, a přitom jim dává prostor, umí věc vysvětlit znovu a v klidu a všimne si, když se snaží. Nejostřeji vnímají, jak se dospělý sám ovládá: podle toho, jestli zůstane klidný, nebo křičí, se rozhodují, zda se odváží udělat chybu a svěřit se. Roky si pamatují krátké okamžiky, kdy jim dospělý po nezdaru řekl, že v nich něco vidí, nebo kdy přiznal vlastní chybu. Méně příjemné je zjištění, že uznání a důvěryhodné dospělé mimo rodinu nemají všichni stejně. Nejméně jich mají ti, kdo nechodí do žádné organizované aktivity. Součástí zprávy je katalog každodenních okamžiků očima dospívajících a vzkazy, které dospívající adresovali dospělým.
Připravili jsme sbírku inspirativních příkladů z Česka i ze zahraničí, které ukazují, jak podpořit dospělé v blízkosti dospívajících. Poslouží jako podklad pro kreativní workshopy.
„Je to i moje věc“: Inspirace z dobré praxePříklady jsou seřazené podle vrstev prioritní výzvy, tedy podle toho, zda dospělým pomáhají roli přijmout za svou, zvládnout ji, nebo na ni mít čas a podporu. Prolíná jimi péče o duševní pohodu samotných dospělých, protože kdo má z čeho brát, snáz nabídne dospívajícím klid a oporu. Najdete tu třeba irskou osvětu One Good Adult, rituál pozdravu u dveří nebo český program Učitel naživo.
Workshop zahájil návrhovou fázi projektu. Patnáct zástupců škol, poradenství, volnočasových organizací a veřejné správy spolu se zástupkyněmi sociálních služeb hledalo, co by dospělým pomohlo vztahovou práci s dospívajícími umět, mít na ni podmínky a chtít ji vzít za svou.
Zápis z workshopu Prezentace s komentáři Vize budoucnosti: Když má dospělý z čeho dávatZa dvě a půl hodiny vzniklo přes sto nápadů. Nejsilněji zaznělo, že ti, kdo podporují dospívající, potřebují sami oporu. Na vybavenost a oporu dospělých mířila většina bodů, kterými účastníci v systémové mapě označili místa s největším potenciálem změny, a v závěrečném výběru získala nejvíc hlasů supervize pro všechny učitele. Velká část navržených řešení přitom leží v dosahu vedení škol a organizací a nemusí čekat na velké systémové změny.
Na workshopu zazněly dvě otázky, na které jsme dohledali odpovědi:
Na dvou týmových workshopech pracujeme s pákovými body, tedy se změnami, kterých chceme dosáhnout, a hledáme kroky, které k nim mohou vést.
Z nasbíraných námětů dopracujeme ty, které má smysl vyzkoušet v praxi, a společně s aktéry je budeme ověřovat.
DaR – Centrum pro dítě a rodinu, o.p.s.
Pardubická organizace poskytující sociální služby rodinám s dětmi, včetně terénní a ambulantní podpory.
CEDR – Centrum duševní rovnováhy, o.p.s.
Centrum zaměřené na podporu duševního zdraví v Pardubickém kraji, nabízející poradenství a terapeutické služby.
SKP-CENTRUM, o.p.s.
Jedna z největších pardubických neziskových organizací poskytujících sociální, poradenské a komunitní služby.
Napište nám – ať jste odborník pracující s dospívajícími, nebo dospívající sám. Zajímá nás každá zkušenost a každý pohled, který výzkum nemá přehlédnout. A klidně i tehdy, když chcete jen sledovat, co z projektu vzejde.