Mapa ukázala charakteristické rozložení: velká část aktérů v přímém kontaktu s dospívajícími se nachází v oblasti vysoké znalosti potřeb, ale nízké moci systém měnit. Naše zjištění naznačují, že pardubický systém má silné základy (odbornost, vztahy) a jeho největší potenciál růstu leží v lepším propojení již existujících prvků a v posunu těžiště pozornosti směrem k posílení budování odolnosti v přirozeném každodenním prostředí dospívajících.

Z rozhovorů se opakovaně vynořovalo několik témat: třeba to, že role důvěryhodného dospělého mimo rodinu a školu, tedy někoho, s kým se dospívající můžou bezpečně otevřít, je v systému péče o dospívající zásadní, ale přehlížená. A že volnočasoví profesionálové používají celou paletu nástrojů, díky kterým rozvíjejí odolnost a růstové nastavení mysli dospívajících, i když to často dělají spíš intuitivně než vědomě.

Ukazuje se, že důležitou roli hraje velikost školy: menší školy dokážou cíleně budovat prostředí, kde se žáci i pedagogové navzájem znají. Na velkých školách může převládnout anonymita, která vztahy ztěžuje. A právě bezpečné vztahy jsou pro posilování odolnosti nutnou podmínkou. I proto psychické obtíže žáků zůstávají často skryté: ve školním prostředí bývá odolnost snadno zaměněna za výkon a žáci se naučí problémy spíš maskovat než řešit.

Zjistili jsme, že školní psychologové jako „osamocení odborníci“ se pohybují více v krizových situacích než v preventivním budování psychické odolnosti. Měli jsme možnost dozvědět se další detaily o tom, jak systém funguje.

Formulovali jsme čtrnáct klíčových zjištění. Byla zvolena proto, že jsou mimořádně silně doložená, nebo proto, že překvapují, nebo proto, že z nich přímo plyne, kam zasáhnout. Budeme je dále ověřovat a použijeme je jako vstupy pro další fáze projektu.

Jak bychom mohli docílit toho, aby dospělí v každodenní blízkosti dospívajících (od učitelů a trenérů po pracovníky v přímé péči) přijali podporu duševní odolnosti jako přirozenou součást své role?